jo: "Do kina moc nechodím, předlohu jsem nečetl. Film mi doporučili kamarádi a nelitoval jsem.
Pořád si . . . " (Pýcha a předsudek)
pochvala: "Ahoj, tento film jsem viděl zcela náhodou a moc se mi líbil, byl dost drsny, ale realisticky. Když v . . . " (Král zlodějů (Král‘ zlodejov) )
Play online
black jack
or
online poker
at our brand new online casino! Visit us, get our welcome bonus and start
playing
backgammon,
roulette
or other online casino games!
Baccara is becoming more popular. Visit our forum and learn it's online
rules!
Pokud jste viděli filmy od tvůrce MR. BEANA, tak tento film Vás zaručeně pobaví ještě víc. Je to velmi známá komedie v řadách teenagerů, ale nejen mezi nimi. Komedie KLUB SRÁČŮ je pro toho, kdo se u filmu umí pořádně odvázat, pobavit a zbytečně nad některými situacemi nepřemýšlí, tvůrci tímto snímkem opravdu nezklamali, nechybí vtipné scény z řad rodinných odmlouvání, výborného hudebního doprovodu, vtipných představách o životě slavného DJ-e a hlavně jak vyřešit jeden velký problém, zbavit se panictví. Mnoho lidí tento film odsuzuje a prohlašuje za filmovou katastrofu, ale věřte, že o to právě tvůrcům šlo. Je to opravdu super komedie, která Vás zaujme svým dějem nebo alespoň svou výbornou hudbou s texty aktérů, u kterých se vžíváte do samotného děje filmu a problému dvou nerozlučných kamarádů, co sní být slavní a zbavit se svého panictví. Máte - li rádi komedie co Vás uvedou o euforie smíchu neváhejte po skvělé podívané na tento film a hodně rychle spěchejte do své videopůjčovny. Film působí velmi dobře svým dějem na jakéhokoliv diváka ať už jste teenager či dospělí, ale pokud čekáte, že budou mluvit slušně, rozhodně se na Klub sráčů nekoukejte! Při některých scénách si vzpomenete na své mládí a velmi dobře se u toho pobavíte.
The Forbidden Kingdom mělo smůlu. Na jednu stranu jeho ohlášení vyvolalo nadšení, protože se v něm měly poprvé střetnout dvě asijské hvězdy nejvyšší zářivosti – Jet Li a Jackie Chan, na té druhé byla spousta lidí okamžitě rozhodnuta film odsoudit, jelikož byli zklamáni tím, že The Forbidden Kingdom mělo žánrově spadat do rodinných dobrodružných podívaných. A ty, hlavně u kritiků, mají těžkou situaci. Obecně řečeno je recenzenti prostě nemají v lásce. Tak už se mnoho měsíců před premiérou mluvilo o tom, že půjde o promarněnou šanci. Pesimistické vize podpořilo i to, že režii dostal na starost Rob Minkoff (Dům hrůzy, Myšák Stuart Little). Jenže on všem škarohlídům vytřel zrak. Jistě, že plno lidí, kteří předpovídali, že to dopadne špatně, bude trvat na svém, aby neztratilo tvář, ale každý s troškou zdravého úsudku musí přiznat, že The Forbidden Kingdom je hodně svižnou podívanou, která zvládne pobavit mladší publikum, ale i dospělý si ho plně užije.
Jako každým rokem, tak i tento rok je okurková sezona pro novináře, že se nic neděje, ligový fotbal není, extraligový hokej není, jenom ty filmové prázdninové trháky jsou vždy slavné. Před mnoha a mnoha lety natočil jeden začínajících režisér, který měl před sebou slavnou budoucnost, film o jednom učiteli archeologie, kerý se stal slavnou ikonou, kterou lidé oplakávali, strhávali, kopírovali. Tento slavný hrdina měl klobouk, bič a mnoho okamžiků s mnoha krasným ženami, které ho pořád obletovali.
Někdy mi přijde až k smíchu, co někteří lidé od určitého žánru očekávají. Nechápu, kdo může vyrazit do kina s tím, že od tanečního filmu dostane hlubokomyslné myšlenky a originální pointu. Tvářit se jako odtažitý intelektuál, který touží po všeříkajícím moudru a jít na titul s názvem Let´s Dance 2? Nenechte se vysmát. Každému, alespoň s minimální dávkou důvtipu musí být jasné, že tady půjde hlavně o to, aby Vám taneční scény vyrazily dech. A to se daří. Přestože první díl se mi docela líbil, chyběla mi v něm lepší choreografie a více tanečních scén. A tentokráte jsem dokonale spokojen, protože pokračování je napěchováno úchvatnými kousky, které nutí hýbat boky i ty, kteří jsou pružní asi jako osmdesátiletý stařík s umělou kyčlí.
Nebudu to protahovat, D-War je naprostá šílenost, která normálního diváka nadchnout nemůže. Korejsko-americký film, který si dovolí zasadit monstra z legend do současného Los Angeles mimo Asii jednoduše neoslní masové publikum. A hádám, že dost lidí odcházelo z kina a ťukalo si na čelo s otázkou: „Co to mělo být?“. Pokud nepocházíte z Asie, tak musíte mít jiný předpoklad pro to, aby se vám D-War líbila. Nesmí pro vás být problém probudit v sobě dětského ducha. Toho, který z vás dělal mocného rytíře s legendárním mečem, i když jste vlastně v ruce drželi jen uschlou větev. Toho, který z vás dělal tajemného ninju, který vrhá na své nepřátele magické šurikeny, přestože jste na sebe s kamarády házeli jen malé kamínky z pískoviště.
Mnoho diváků stále podléhá mylnému dojmu, že zazní-li ve filmu výstřel, jedná se automaticky o akční žánr. Málokterý film se vyhne podobnému diváckému (ale i recenzentskému) přijetí. Království bohužel nepatří mezi tyto ojedinělé výjimky. Ale - všechno má svůj čas.
Je klidná noc. Všichni lidé dobré vůle dávno spí. Velmi by je ale překvapilo, co se teď děje na okraji města. Tam, kam nikdo nechodí bezdůvodně. Místní hřbitov je totiž svědkem činnosti vykrádačů filmových hrobů (čti producentů). Nad mechem porostlým místem posledního odpočinku jistého filmového žánru se sklání několik postav. Stěží potlačují vzrušené šeptání a zuřivě gestikulují. Však mají důvod! „Našli, moji rádcové, našli!“Není to nic menšího, než mrtvola hurá - patriotického - typicky - amerického - akčňáku - třídy B.
Kdyby každého z nás měl na mušce odstřelovač, asi bychom všichni říkali jenom pravdu. Svět by se změnil a dost možná k lepšímu. Vzniká ovšem otázka, kdo a podle čeho bude vybírat odstřelovače a kdo je pak bude mít na mušce? A nakonec, koho zvolit tím nejvyšším odstřelovačem, kterého už nebude pozorovat žádný jiný?
Chcete ukázat, že máte dobrý vkus, co se týče filmové tvorby? Zkritizujte nějakou parodii, která vznikla v poslední době. A obvykle uděláte dobře, protože „skvosty“ jako Děsnej doják nebo Děsnej doják nejsou zrovna přehlídkou těch nejlepších fórků a zábavných gagů. Ne, že by se u nich člověk občas neusmál, ale (alespoň z mého pohledu) je v nich až moc hnisu a jiných tělesných tekutin.
Režisér španělského původu Alejandro Amenábar se do širšího povědomí diváků zapsal filmem Abre los ojos, 1997 (Otevři oči). Film se zalíbil Tomu Cruisovi, jenž neváhal a koupil práva na americký remake (Vanilla Sky, 2001, právě s Tomem Cruisem v hlavní roli). Když má režisér tak vlivného obdivovatele, není překvapením, čí adresu napíše na balíček se scénářem k novému filmu.
Bouře, kterou mezi námi rozpoutal film Gladiátor od Ridleyho Scotta, ani po sedmi letech od vzniku neodezněla v hlavách hollywoodských filmových tvůrců. Vlny tenkrát vyplavily množství zelených bankovek. Na nich se závistí a zalíbením spočinul zrak nejednoho filmaře. Autoři Poslední legie se také rozhodli vsadit na jednu kartu, a předkládají nám historický film o zániku Římské říše.
Historie vzniku filmu Serenity připomíná dobrodružný příběh. Nejprve společnost Fox začíná s natáčením sci-fi seriálu s poněkud zvláštním názvem Firefly (tedy v překladu Světluška). Získává slušná hodnocení a vytváří si početnou fanouškovskou základnu, když jeho výrobu náhle utnou. Teprve po dvou letech režisér seriálu Joss Whedon podepisuje smlouvu na vlastní plnohodnotný filmový příběh z vesmíru Firefly. Dostává 40 mil. dolarů a se stejnými herci se pouští do natáčení vesmírného westernu. Film pokřtili názvem Serenity - jako loď hlavního hrdiny seriálu.
Teoreticky se dá říct, že se jedná o český film což je i není pravda. Je v tom, že má českého režiséra (Ivan Fíla) a není, protože je tom krom české republiky koprodukce ještě čtyř dalších zemí (Slovenska, Francie, Německa a Rakouska.) A mimochodem češtinu v celém filmu vůbec neuslyšíme (většina je ho německy.)
Bylo nebylo… Noc. Muž brousí břitvu. Potom vyjde na balkon, kde chvíli pozoruje měsíc. Pak se vrátí zpět do pokoje, kde sedí žena. Vezme ji za hlavu a břitvou jí prořízne oko. Střih. Další záběr o tři roky později. Na kole jede neznámý muž a z balkonu jej vyhlíží neznámá žena. Vejde k ní do bytu a za chvíli sledují z balkonu podivnou věc. Uprostřed ulice stojí žena, která klackem rýpe do uřezané lidské ruky. Pak stojí na silnici tak dlouho dokud ji nepřejede auto a pak střih…
Pro nefukčnosti starého webu, který je omezen kvůli hostingu pipni jsem zprovoznil nový web, kde najdete hromady nových wallpaperů (PC pozadí - desktops - prozatím více než 150), budou neustále přidávány ze starých záloh, aby se web stal jedním z největších CZ archívů filmových Wallpaperů. Nezapomeňte se podívat dovnitř článku, kde najdete přímý odkaz)
O Noci úplňku jsem něco málo četl pár měsíců před jeho vydáním, ale časem jsem na něj zapomněl. Narazil jsem na něj znovu až poté, co jsem si prohlížel přehled filmů, která se v daném měsíci objeví na DVD. Není divu, že projekt u nás neměl skoro žádnou komerční podporu a stal se oním titulem, na který narazíte ve videopůjčovně náhodou a možná si ho pro zajímavost půjčíte. Je to z jednoduchého důvodu, ve vydavatelství Intersonic tušili, že Joong-cheon není schopen oslavit velké davy a v naší malé zemi vydělávat miliony.
Tak zase začal projekt 100. V rámci tohoto projektu se tentokrát chystám navštívit 5 filmů. Prvním je právě legendární Kabinet doktora Caligariho. Myslím, že je to zatím nejstarší film, který uvidím (Intoleranci jsem zatím neviděl, ale chystám se na to.) Jelikož se těším opravdu moc rozhodl jsem se o tomhle filmu si něco předepsat. Zkrátím si tak čekání a zároveň uvažování o tom jak asi bude v kině vypadat černobílý, němý film z roku 1919 (nebo 1920) údaje se různí.
Mnoho diváků stále podléhá mylnému dojmu, že zazní-li ve filmu výstřel, jedná se automaticky o akční žánr. Málokterý film se vyhne podobnému diváckému (ale i recenzentskému) přijetí. Království bohužel nepatří mezi tyto ojedinělé výjimky. Ale - všechno má svůj čas.
Kdyby každého z nás měl na mušce odstřelovač, asi bychom všichni říkali jenom pravdu. Svět by se změnil a dost možná k lepšímu. Vzniká ovšem otázka, kdo a podle čeho bude vybírat odstřelovače a kdo je pak bude mít na mušce? A nakonec, koho zvolit tím nejvyšším odstřelovačem, kterého už nebude pozorovat žádný jiný? 
Režisér španělského původu Alejandro Amenábar se do širšího povědomí diváků zapsal filmem Abre los ojos, 1997 (Otevři oči). Film se zalíbil Tomu Cruisovi, jenž neváhal a koupil práva na americký remake (Vanilla Sky, 2001, právě s Tomem Cruisem v hlavní roli). Když má režisér tak vlivného obdivovatele, není překvapením, čí adresu napíše na balíček se scénářem k novému filmu.
Bouře, kterou mezi námi rozpoutal film Gladiátor od Ridleyho Scotta, ani po sedmi letech od vzniku neodezněla v hlavách hollywoodských filmových tvůrců. Vlny tenkrát vyplavily množství zelených bankovek. Na nich se závistí a zalíbením spočinul zrak nejednoho filmaře. 
Historie vzniku filmu Serenity připomíná dobrodružný příběh. Nejprve společnost Fox začíná s natáčením sci-fi seriálu s poněkud zvláštním názvem Firefly (tedy v překladu Světluška). Získává slušná hodnocení a vytváří si početnou fanouškovskou základnu, když jeho výrobu náhle utnou. Teprve po dvou letech režisér seriálu Joss Whedon podepisuje smlouvu na vlastní plnohodnotný filmový příběh z vesmíru Firefly. Dostává 40 mil. dolarů a se stejnými herci se pouští do natáčení vesmírného westernu. Film pokřtili názvem Serenity - jako loď hlavního hrdiny seriálu.
